Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Přímočarost je slovo, které ve spojení s Francouzi STÖMB není možno použít. Na to je jejich tvorba příliš proměnlivá a kombinuje hodně stylových forem. Jejich instrumentální hudba je mixem tuhé kytarové produkce nezřídka jdoucí do tvrdších odnoží metalu, například technického death metalu či djentu s příměsí dalších prvků především v podobě elektroniky, ale též industriálu a dalších zvukových oživení. Album je zajímavě koncipováno, když je ohraničeno dvěma naprosto odlišnými skladbami. Živelný otvírák "The Realm of Delirium" nabízí agresivní kytarové postupy, které v kombinaci s výrazným vokálem hostující Laure Le Prunenec (IGORRR) připomenou Nory MADDER MORTEM. To je jeden z prvků, kterým si mě STÖMB získali, neboť pro MADDER MORTEM mám slabost. Závěrečná rozvláčná "Transcendence" je naopak baladicky laděnou skladbou s hypnotickým kytarovým sólem dalšího hosta Quentina Godeta (KADINJA) a emotivním post rockovým závěrem. Ale mezi tím je další obsah, který rozhodně není jen výplň.
Uvnitř alba jsou skladby nabývající různých podob a i v rámci sebe samých odskakují nejen do stylových subžánrů, ale i mimo hranice tvrdé kytarové hudby. Například "Sidereal Lucid Dreamer" začne jako kousek plný důrazných riffů, často až djentově sekajících, nad kterými se nesou táhlé elektronické linky, aby se propadl až k rozvláčné téměř relaxační pasáži, ze které nakonec opět nabere sílu. Skladby oscilují od divoké metalové řežby často na hranici progresivního death metalu až k emotivní jemné téměř post rockové atmosféře. A do toho jsou místy zdánlivě násilně, ale velice působivě, tlačeny další hudební polohy. Úvod "The Extantrasy" téměř ve stylu electronic dance music, industriální prvky v "Kaleidoskop" jsou doplněné o klavírní party, nebo se objevují vzletné riffové repetice jako od GOJIRA v gradující a mnohotvárné "In The Eye of Aghemahra". Plazivá, místy až něžná "Meta Art" je zase vyšperkovaná příspěvkem saxofonisty Jørgena Munkeby, známého z norských SHINING nebo JAGA JAZZIST.
STÖMB jsou kouzelníky se zvukem i mixem, dokáží zahustit a navrstvit své divoká pasáže do bombastických aranží, ale také včas uvolnit a odlehčit jednodušší a klidnou kompozicí, viz třeba elektronický úvod "An Absence of Sun", který zní jakoby odosobněle, a skupina pak téměř mimoděk přejde do silovějších riffů. Ale Francouzi jsou i šikovní ve tvorbě technicky náročnějších postupů, například v "Of Absolute White" jako by chtěli vyzvat na souboj MESHUGGAH. A nezapomíná se ani na trochu té melodické vzletnosti, "The Altered" mi svou atmosférou připomíná melodické black metalové postupy. No je toho na rozsáhlé ploše alba opravdu hodně a co je hlavní, ve všech formách a polohách je to přesvědčivý a vyzrálý výkon. Donedávna pro mě neznámí STÖMB představují jeden z vrcholů prvních měsíců roku 2023. Alespoň v mém žebříčku určitě.
STÖMB představují zajímavý mix agresivního metalu, djentu, progrese, ale i industriálu a elektroniky, to vše v perfektním souznění a profesorsky namícháno. Velmi neotřelý koktejl.
1. The Realm of Delirium
2. Sidereal Lucid Dreamer
3. Kaleidoscope
4. The Extantrasy
5. Meta Art
6. In the Eye of Aghemahra
7. An ABsence of Sun
8. Of Absolute White
9. The Altered
10. Transcendance
Diskografie
Massive Disturbed Meta Art (2023) From Nihil (2020) Duality (EP) (2017) The Grey (2015) Fragment (EP) (2013)
DALŠÍ INFORMACE
Datum vydání: Pátek, 17. března 2023 Vydavatel: Klonosphere Records Stopáž: 67:31
Letité vzývání nové Kingovy autorské tvorby je s aktuálním singlem snad již definitině na začátku svého konce, i když musím říct, že 5 let starý ojedinělý kus "Masquerade Of Madness" zněl poměrně výživněji. Tak snad to tak ale kompletní album nenechá.
Posledný koncert zásadnej kapely. Silná finálna zostava s Frantom Štormom a Silenthellom, rytmikou ex-AVENGER a Petrom "Blackoshom" Hošekom, robustný "best of" playlist a poctivé balenie = hodnotný rozlúčkový artefakt. Len ten zvuk mohol byť priebojnejší.
Byli u rozmachu švédského melodického deathu a nahráli dvě alba. To druhé však nevydali, mezitím se rozutekli do jiných skupin. Po třiceti letech se dali znovu do kupy, a kromě nového materiálu vydávají i ono druhé album. Pěkná exkurze do devadesátých let
V rámci žánru celkem unikátní deska s výraznou basou, která k sobě váže epileptické rozervané screamo, epické post-hardcorové pasáže a syntezátorové linky. Italům z Ligurie se povedlo navázat na dřevní klasiku a přidat něco svého.
Přes veškerou maskovanou a krvavou image předvádí obrození MUSHROOMHEAD především tradičnější hardrock/metalovou klasiku. Občas se v riffech, řevu a osobité melodice objeví připomenutí, že skupina měla kdysi své specifické kouzlo, ale to už je dnes pryč.
Hudba téhle party z Manchesteru je ukázkou klasické stoner doom školy a jako posluchač balancuji na vážkách, zda už je to příliš klišé, nebo stále ještě dostatečně zajímavé. Ale odkazy na sabbatovské vlivy celkem fungují, takže snad dobrý.
Jak dí kolega Noisy. Velmi slušná deska, zdařile zlámaná skládanka ULCERATE a GORGUTS postavená však na tučnějších a brutálnějších základech. Těžký poslech, je to jako když chcete vylézt osmičkovou cestu a máte k dispozici tak třetinu použitelných chytů.